Souboje o titul v nebývalé kvalitě

14. Březen 2018, 00:14

V sobotu 10. 3. proběhlo ve Víru na Ledové stěně mistrovství republiky v ledovém lezení na rychlost. Závod Vírský cepín nazvaný podle trofeje, o kterou se soutěží, uspořádal Český horolezecký svaz prostřednictvím oddílu Ledová stěna Vír. Na uměle vytvořeném ledopádu se ve Víru závodí pravidelně již 10 let. Letos už se schylovalo k prvnímu přerušení tradice, naštěstí jeden mrazivý týden zachránil exkluzivní bilanci tohoto podniku.

 

Mohlo by se zdát, že další ročník nepřinese nic nového a vše se pouze nudně zopakuje. Jména vítězů sice stejná zůstala, ale sportovní kvalita závodu výrazně vzrostla. Co k tomu přispělo?

V prvé řadě závodníci. Přihlásili se v téměř rekordním počtu devětadvaceti mužů a deseti žen. Většina z nich nebyli „náhodní kolemjdoucí“, ale zkušení účastníci. Mezi nováčky se zase objevili mladí nadšení sportovci, kteří jsou příslibem do budoucna. K úplně ideální podobě startovního pole chyběla účast Zuzky Hájkové, Lucky Hrozové, Zdeňka „Hačka“ Háka, nebo Radka „Zobana“ Lienertha. Ti všichni už jsou v historii závodu úspěšně zapsáni, ovšem tentokrát každému z nich různé důvody znemožnili přijet.

Další, snad i v budoucnu, pozitivní změnou bylo přizpůsobení pravidel mezinárodním normám. Vzhledem k tomu, že byl Vírský cepín také nominačním závodem do rychlostní reprezentace ČR, nabízelo se připravit ty nejlepší na model, se kterým se mohou setkat třeba právě na Světovém poháru. A jelikož není snadné soutěžit ve Víru formou vyřazovacích duelů, byla zvolena varianta jedné závodní cesty, která je k vidění například při SP v Saas Fee. Běhání po ledu bylo tedy v sobotu mnohem víc. Každý závodník měl dva pokusy v cestě kvalifikační a dokonce tři v cestě finálové.

Také byl po letech zrušen zákaz používání takzvaných fifi háků a závodní obuvi, které už na světové úrovni zcela nahradily běžné cepíny a mačky. Je to další standart, na nějž si musí čeští závodníci zvyknout, pokud chtějí reprezentovat.    

Je třeba poznamenat, že změny pravidel, včetně zavedení neplatného pokusu při pádu lezce, kladou vysoké nároky na pořadatele. Vírští si napoprvé poradili obstojně a již mají výhodu první zkušenosti, na níž mohou stavět v dalších letech a zdokonalovat.

Nyní již ale k samotnému průběhu závodu. Kvalifikace začala načas ve 13:00. Závodníci nastupovali v pořadí, v jakém se zaregistrovali. Nejprve šli první pokusy muži a po nich ženy. Zhruba od 14:30 všichni zkoušeli svůj čas vylepšit druhými pokusy.  Jako postupový se započítával samozřejmě ten lepší. K postupu do finále mužů, které nabízelo pouze 7 míst (další změna), byl potřeba čas menší než 19 vteřin. Přitom dvě třetiny závodníků se svými lepšími výkony dostalo pod půl minuty a pouze 2 z 29 se nevešli do 50 vteřin. To je důkaz obrovského zlepšení sportovní úrovně zúčastněných.

Z kvalifikace žen, která byla také moc hezky obsazena, se dalo vytušit, jak asi dopadne závod celkově. Boj se strhnul pouze o 4., respektive 5. postupové místo. Nakonec v něm byly úspěšné Katka Najmanová a Jana Hájková.

Také finále letos začínalo netradičně. V 18:00 bylo totiž ještě denní světlo, které ubralo atmosféře při umělém osvětlení. V tak pozdní datum se za deset let závody ve Víru ještě nekonaly. Ovšem tma nakonec padla a vlhký led příhodný pro závodění se lesknul v záři reflektorů, až to bylo nepříjemné pro oči. Alespoň bylo velice dobře vidět na úžasné výkony ledolezců. Začali ženy a hned z prvních pokusů bylo jasné, která z nich si trofej odnese. Druhá sada určila i stříbrnou pozici a drama se zúžilo pouze na tři finalistky, mezi kterými rozhodl definitivně poslední finálový pokus. Karolína Matušková tedy opět obhájila a zkompletovala zlatý hatrick. Oproti soupeřkám prokázala obrovský přetlak ve fyzické připravenosti, technice i zkušenostech a její poslední pokus byl exhibicí pro radost fanouškům. Stejně jako loni by i letos skončila druhá také v kategorii mužů. Ať žije staronová královna.

Stupně vítězů s ní obsadily její nadějné pokračovatelky a příště i silnější soupeřky. Aneta Loužecká se vypravila do Víru z Kralup nad Vltavou, aby si zajistila nominaci v juniorské reprezentaci také v rychlostní disciplíně. Svým přístupem je velkou nadějí našeho sportu. Také její zrychlování v každém pokusu ukázalo skvělou fyzičku. Pokud budou přát zimy, určitě vylepší na českých ledech i techniku. Třetí místo obsadila domácí odchovankyně, nejmladší z žen, Natálie Šudomová. I s ní musíme počítat v příštích letech. Velký obdiv zasluhuje ve finále nakonec čtvrtá Jana Hájková. Je to taková Štěpánka Hilgertová českého rychlostního ledolezení. Děvčata ze stupňů vítězů by mohly být její dcery, přesto se jí museli obávat. Janě však s přibývajícími pokusy docházeli síly, a tak se musela v konkurenci mladých šelem spokojit s bramborou. Pátá v konečném účtování Káťa Najmanová měla sil dost, ale jelikož byla na Cepínu poprvé chyběla jí nezbytná technika a šikovnost s náčiním, na což doplatila dvěma pády a dvěma neplatnými pokusy ze tří.   

Bitva mezi muži byla mnohem napínavější. Ano, i v této kategorii byly jednoznačné kurzy na vítěze, ale zbytek finalistů byl pro sázkaře doslova lahůdkou. Chlapi naplnili očekávání komentátora, který předpovídal mnohem agresivnější a riskantnější projev než u žen. Celá třetina pokusů skončila pádem. Pořadí nebylo jasné až do předposledního startu.

Vezměme to pěkně po jménech. Prvním startujícím byl Zdeněk Šejbl, který v kvalifikaci překvapil sám sebe a jediným povedeným pokusem proklouznul do finále. Tam také důstojně bojoval, ale chyběly mu potřebné závodní zkušenosti. Dalším finalistou byl Michal Franek, bývalý juniorský reprezentant v drytoolingu, který s cepíny zacházet umí. Přijel z Jihlavy zkusit také rychlost. Jeho technika byla velmi riskantní, což se mu vyplatilo v druhém pokusu, po kterém se dlouho držel na stupních vítězů. Třetí startoval Ondra Šenk, který přijel obhajovat loňské druhé místo. První a druhý pokus pád a už by na něj asi nikdo nevsadil. Ondřej naplno zariskoval ve třetím pokusu, což se mu vyplatilo a rázem byl opět za Dvořáčkem. Jenže vždy po něm startoval Michal Dančuk. Ten má úžasnou výbušnost a celkem stabilní spolehlivou techniku. Neměl jediný pád a v každém pokusu byl rychlejší než v předchozím. Svým druhým odsunul na třetí místo Franka a třetím také Šenka, který se na druhé příčce dlouho neohřál. Dančuk už musel pouze čekat, jak odpoví zbývající soupeři.  Honza Konvalinka, kterému tak skvěle vyšla kvalifikace, už musel všechno vsadit na poslední rozběh. Mohutnými záseky kupodivu neztrácel na rychlosti, avšak jeden z nich ho zklamal a Honza upadl do lana. Poslední, kdo mohl promluvit do pořadí, byl Adam Sedlák. Ten patří charakterově do skupiny s Frankem a Šenkem, a právě mezi tyto dva se mu nakonec posledním pokusem podařilo vklínit. Jihlavského parťáka Michala Franka odsunul až na pátou pozici, ovšem čas už mu nestačil na to, aby sesadil ze stupňů vítězů třetího Ondru Šenka.

A pak je tu fenomén Dvořáček, neboli Ice Express, což je jeho značka. Putovní trofej Vírský cepín zatím nikdo jiný, kromě něj, nevlastnil. Svým zápalem pro věc dosáhl Milan bezkonkurenčního postavení a stále se nejeví nikdo, kdo by ho sesadil z trůnu. Ať tedy žije staronový král.

 

Uběhne rok a bude tu snad další ročník. Pořadatelé jsou motivovaní k dalšímu zkvalitnění akce, pro diváky i pro závodníky. Držme jim palce. A závodníkům také. Ať se jim podaří splnit předsevzetí, že se příště vrátí lépe připraveni – hbitější, silnější, prostě rychlejší. Takhle přece vzniká sport. 

 

Rezervace ledové stěny

Rezervujte si místo na stěně a materiál k zapůjčení!

Rezervační kalendář

Oficiální Facebook

   

Hlavní partner